Hlízová věž

Patří svojí podobou v českém prostředí k ojedinělým realizacím, a snad proto vyvolávala tolik otázek, dohadů – legend. Jde o nejstarší zachovalou stavbu v areálu hradu, její vznik se přibližně klade do doby kolem roku 1230. Má čtvercový půdorys, vysoká je 20 m, síla zdí je 3,5 m. Její charakteristickou podobu vytváří 44 vrstev hrubě opracovaných kvádrů – hlíz. Pro barvu kamene se jí někdy říkalo „Černá“. Ještě počátkem 20. století se bylo možné setkat s myšlenkou, že jde o památku z 2. století n.l., pozůstatek po germánských kmenech (odtud „Markomanka“).

Dodnes dobře viditelné kamenické značky se objevují nejen na Zvíkově, ale i na dalších místech, kde pracovala zdejší stavební huť (např. královský hrad, most a farní kostel v Písku). Lidé ve své obrazotvornosti v nich byli ochotni spatřovat spíše tajemné runové písmo.
K místnosti v patře se pojí dvě „skutečnosti“ – do dostavby Karlštejna v ní měly být uloženy korunovační klenoty a tady měl působit Zvíkovský rarášek, který strašil v noci odpočívající.

Z knihy Paměti zvíkovské od P. Františka Tyla (1888)

 "Věž hlízová, hlízavá, hlízovitá, nebo jak se jí vůbec říká Markomanka, jest zajisté nejpamátnější a nejstarší budova hradu. Výška její obnáší 20, šířka 12, tloušťka zdi v přízemí 3,5 metru. Vystupuje poněkud do placu a vystavěna je zevně ze 44 vrstev hrbolatých žulových krychlí, vodorovně na sebe kladených. Na hrbolech jsou vytesány rozličné známky, jež někteří za runy považovali, které však nyní vůbec za kamenické znamení uznány jsou Díry uprostřed hrbolů k vytahování krychlí. Uvnitř věž chová v přízemí sklep a nad ním tak zvanou korunní síň. O věži této kolují mezi lidem mnohé báje, a mezi učenými mnohé spory o původu jejím, Věž sama má podobu hradebních věží Pompejských, jakož i věží římských, které se nalézají v Německu jižním v Mostu na Litavě v Rakousech, z čehož mnozí římský původ její odvozují."

Z knihy Gotická architektura v jižních Čechách od J. Kuthana

"O datování zvíkovské věže vedly spory celé generace uměleckých historiků. Až na počátku 20. století se ustálilo na první polovině 13. století. Jak se však ukazuje, názor na její stavební vývoj není dosud sjednocen. Tak Z. Wirth, Zvíkov, Památky archeologické a místopisné 23, Praha 1909, považuje všechny konstruktivní součásti věže (portály, klenby atd.) za současné s jejím zdivem, nebo alespoň o málo mladší. Tento názor sdílí většina badatelů, Naproti tomu D. Menclová, České hrady I, 1972, rozčlenila stavební vývoj věže do tří etap."

Rozsáhlou studii o Hlízové věži zpracoval Jiří Varhaník. Studie Hlízová věž hradu Zvíkova byla publikovaná v Průzkumy památek 1/2000. resumé

Některé z kamenických značek jsou na novém turistickém razítku.